Houpací koně

Hk

Oko za zub

Hotelový pokoj,

na stolku bible, vedle ní na posteli host, muž, běloch, střední věk, podle všech statistik nejnudnější stvoření na zemi. Ale tady je to jinak. Sežvejkaná kravata, která vypadá, že by chtěla být něčím jiným, jen se ještě nerozhodla čím. Těžký železničářský boty stojí vedle postele. Oknem sem prosvítá podzimní dopoledne, snídaně na tácu zůstává netknutá, kafe stydne, topinky tvrdnou, kouře přibývá. Zvenku je slyšet svět v jednom ze svých oblíbených převleků, telefony zvoní, tyčinky z čokolády se rozbalujou, auta se překřikujou, kufry vlečou, psací stroje a podpatky klapou, pánve syčí, halenky napínají, kůže krabatí, uklízečky se zašívají za rohem, obchodní cestující drmolí. Párkaři v oblacích páry, sbíječky v oblacích prachu. Ponorky v kanclech, letadla v oblacích oblaků. Vysoký s nízkým se míchá jak marmeláda s máslem. Generál Laudon jede skrz vesnici, den je v sedle, na hlavě umaštěnou čepici. Herní fígle tolikrát vyzkoušený a vždycky osvědčený.

A tohle všechno ten pořád ještě ne starej muž s tváří ustaranýho kluka a sestřihem hráče baseballu slyší a převaluje na patře jako ten kouř.

Tenhle příběh je stará vesta. Stůl se stokrát provařenými jídly, směs těch nejklasičtějších situací a zápletek, který můžete vydolovat ze vzpomínek, co okorávají jako ten toustovej chleba.

Zkusili jsme opsat oblouk, ve kterým se jako sloupy za oknem vlaku budou míhat momentky ze života člověka, který toho chtěl tolik stihnout, a tolik toho nestihl. Jako když někomu vyprávíte o známým, co se vám někde ztratil, ale přesto na něj nemůžete zapomenout, protože ho prostě máte rádi. Jako když se rozhodnete splnit to, co celý léta odkládáte. Splatit dluh, protože ten chlap vám toho docela dost dal. A taky pro ten podivnej pocit blízkosti.

Našich osm písní o Jacku Kerouacovi, stejně jako o nás.
Cokoli, co přivane vítr.
Oko za zub.

Tenhle příběh je pravdivej a jakákoli podobnost se skutečností není vycucaná z prstu, ale z poloprázdný / poloplný plechovky piva vzadu u cihlový zdi, kousek od nákladovýho nádraží.

Hudba
Houpací koně
a Jan Brambůrek

Texty
Jirka Imlauf 

Zvuk, produkce a mix
Jan Brambůrek

Mastering
Ecson Waldes (Biotech Studio)

Hosté
Viktorie Marksová, Iva Lédlová, Tereza Růžičková, Veronika Brambůrková, Jirka Poživil, Honza Lédl, Míra Vacek

Management a booking
Petr Kuneš

Fotografie
Houpací koně, Tomáš Lumpe, Tereza Kunderová

Art direction a grafický design
Lukáš Franz

Nahráno v Tajnym studiu.
Deska vznikla za podpory města Ústí nad Labem.



Věnováno památce
Jacka Kerouaca, 1922—1969

Poděkování — Ondra Bartoš, Kristýna Císařová, Honza Holinger, Tomáš Kašpar, Josef Košťál, Pepa Lédl, Anna Mašátová, Eva Mráziková a Galerie Emila Filly, Ladislav Namyslov, Michal Pařízek, Jan Pekárek, Franta Podrápský, Radek Pokorný, Jirka Straněk, Jan Šafařík, Pavel Šůla, Kuba Vágner, Míra Vaňkát a Ivana Zochová

Booking

Všechno kolem živýho hraní pro nás zařizuje Petr Kuneš. Ozvěte se mu na některý z kontaktů uvedených níže, všechno s vámi domluví.